Encyklopedie čs. alternativní scény do roku 1993

Autor: Ladislav Ašenbrener a kol.

Futurum

Název alba	Rok nahrání/vydání	Dodatek	Počet písní	Délka
Singl
Juliet / Po kapkách	1984		2	9:13
Superměsto / Zóny lidí	1984		2	7:09
Album
Ostrov Země	1984		10	45:01
Jedinečná šance	1986		8	41:56

Informace o kapele

Oblast působení: Brno
Styl: artrock
Období: 1983 - 1989

V roce 1983 odchází Roman Dragoun (klávesy,zpěv) a Miloš Morávek (kytara) ze skupiny Progres 2 a zakládají skupinu Futurum. Z brněnských Synkop přichází Emil Kopřiva (kytara, baskytara) a za bicí usedá Jan Seidl. Ve stylu skupiny dominovaly jednak klávesy a zpěv Romana Dragouna, ale také vysoká úroveň textů básnířky a textařky Soni Smetanové. Futurum byly charakteristický ostinátní hrou na klávesy využívající estetiky nové vlny v její romantické poloze, ovšem na podkladě artrockových kompozic. Svou barvou, pestrostí a sametovostí kláves symbolizující čisté krásno byly Futurum jedineční a dodnes nepřekonaní.

Skupina se uvedla na scénu raketovým startem a už v roce 1984 vydává firma Panton skupině hned dva singly s písněmi Juliet / Po kapkách a Zóny lidí / Superměsto a také vynikající monotématicky komponované album Ostrov Země. Album nemá slabé místo a přestože tehdejší hudební kritika preferovala jiné žánry než artrock, zazníval ze strany recenzentů respekt. V roce 1985 prošla skupina personální změnou, odešel kytarista Miloš Morávek a skupina přijala Lubomíra Eremiáše (baskytara) a Leopolda Dvořáčka (saxofon). V roce 1986 se Futurum účastní pantonského sampleru Rockový maratón 2 s celkem průměrnou písní Soumrak. Poté však skupinu v plné síle přetáhla firmě Panton komerčně úspěšnější firma Supraphon a ještě v témže roce vydává Futuru druhé album s názvem Jedinečná šance. Albu suverénně vévodí závěrečná duchovní píseň Zdroj, ale všechny ostatní písně jsou taktéž vyváženým příspěvkem do artrockové pokladnice.

V tvůrčím vzepětí v letech 1984 – 1986 Futurum předběhly i své učitele, skupinu Progres 2, a právem nosili hrdé označení „čeští Pink Floyd“. Pak bohužel přichází umělecká krize, která vrcholí v roce 1988 další a tentokrát poslední personální změnou. Místo Eremiáše přichází z Progres 2 Pavel Pelc (baskytara) a Futurum pokračuje ve čtveřici bez Dvořáčka. Ještě stihne zabodovat písní Svět kouře v rozhlasové hitparádě rockového pořadu Posloucháte Větrník, ale jak z připravovaného singlu, tak z připravované třetí desky sejde a kapela se na podzim roku 1989 definitivně rozpadá. Obě vydaná alba patří k umělecky nejvyrovnanějším albům, které v 80. letech na české rockové scéně vyšly a Futurum spolu s dalšími brněnskými skupinami Progres 2 a Synkopy, pražským Modrým efektem a bratislavskými Collegium musicum tvoří špičku československého artrocku.

(JF)