Encyklopedie čs. alternativní scény do roku 1993

Autor: Ladislav Ašenbrener a kol.

Pražský výběr

Název alba	Rok nahrání/vydání	Dodatek	Počet písní	Délka
Singl
Vyznání / Ondřej	1977		2	12:55
Komu se nelení - tomu se ženění / Jó já se mám, že je Olda přítel můj	1982		2	7:30
Album
Žízeň	1978		4	40:03
Straka v hrsti	1982		11	41:51
Habaděj	1985		7	8:42
Výběr	1987		9	42:12
Povídali, že mu hráli	1988		11	42:25
Adieu C. A.	1991		11	64:23
Live
Live Blansko	1980		14	81:25
Live	1982		8	45:35
Live Brno	1982		9	55:17
Live	1982		10	45:28
Live Újezd nad lesy	1982		8	42:06
Live	1987		9	46:07

Informace o kapele

Oblast působení: Praha
Styl: nová vlna
Období: 1975 - 2006

Vilém Čok

V roce 1975 založil tehdy jednadvacetiletý absolvent pražské konzervatoře Michael Kocáb (klávesy), který předtím působil v různých jazzrockových seskupeních, kde hrál také na bicí, skupinu Pražský výběr. Hráli pochopitelně jazzrock a sešli se v něm Zdeněk Fišer (kytara), Jiří Nierderle (saxofon), Ondřej Soukup (kontrabas) a Jan Žižka (bicí). V roce 1977 vydává firma Panton Pražskému výběru singl Vyznání / Ondřej a v roce 1978 LP Žízeň. Výsledek je sice řemeslně zdatný, ale z uměleckého hlediska zcela průměrný, nevybočující z tehdejší běžné jazzrockové produkce a kapela se bez většího ohlasu ocitla v krizi.

V roce 1980 se Kocáb potkává s nadějným kytaristou Michalem Pavlíčkem, který prošel jazzrockovými soubory Bohemia, Mahagon a Horký dech a shodli se na tom, že jazzrock je vyhaslá záležitost a dohodli se nejen na spolupráci, ale také na změně stylu Pražského výběru - na rockové nové vlně. Kocáb si ke klávesám přibral zpěv, za bicí usedl Jiří Hrubeš, Soukup vyměnil kontrabas za baskytaru a přibrali ještě perkusionistu Jiřího Tomka. Hudebně si autorský podíl rozdělili na polovic a podařilo se jim celkem zdařile a originálně zkombinovat jazzrock s novou vlnou. Ovšem problém nastal s texty, a tak Pražský výběr zpočátku v letech 1980 až 1982 vystupoval s texty v takzvané svahilštině, což je vlastně nehotová píseň se zvukovými slabikami připravenými pro profesionálního textaře a bylo jasné, že se jedná o provizorní řešení. Nakonec Pražský výběr sehnal jako textaře Františka Ringo Čecha, nechvalně proslulého tvůrce takzvané bubblegumové hudby se slaboduchými texty, jejichž kritiku odrážel tvrzením, že jde o záměr. Mezitím ještě v roce 1981 došlo ve skupině k personální změně na pozici baskytaristy, místo nevýrazného Ondřeje Soukupa, který odešel do doprovodné skupiny popového zpěváka Karla Gotta, přišel charismatický Vilém Čok, který si donesl ze své předchozí skupiny Zikkurat svou píseň Na václavským Václaváku a svým novovlnným zpěvem, takzvaným čokováním, ovlivnil výrazně konečnou tvář skupiny.

V roce 1982 vychází novovlnnému Pražskému výběru první singl Komu se nelení, tomu se ženění / Jó, já se mám, že je Olda přítel můj už s texty Františka Ringo Čecha a je nahrána LP deska Straka v hrsti. Jenže zrovna v té době chyběla tolerance k novému stylu hudby jak politicky tak také společensky (podobně jako v Anglii s příchodem punku), vyšla série článků v Pochodni, Tribuně a Rudém Právu, kde byly kritizovány některé novovlnné soubory a jmenovitě také Pražský výběr za (dle mínění článků) naprosto nesocialistickou úroveň hudby a textů, za kostýmy, líčení a převleky, za šíření braku a dekadence ze Západu a také za porušení smlouvy ze strany Pražského výběru vůči Pražskému kulturnímu středisku, agentuře, pod kterou byl Pražský výběr veden. Porušení smlouvy spočívalo v neoficiálním prodeji plakátů, uvedení načerno skupiny Trifid a nedodržení nasmlouvaného počtu koncertů. Následovalo uložení již natočené desky do trezoru a zákaz další činnosti skupiny. Je ale nutné říci, že zákaz Pražského výběru, na rozdíl od české undergroundové scény let sedmdesátých, neznamenal zákaz pro muzikanty samotné, mohli natáčet a vydávat desky mimo Pražský výběr. Během tříletého zákazu Pražského výběru se Kocáb jako respektovaný muzikant věnoval skládání filmové a divadelní hudby, Pavlíček si založil skupinu Stromboli a Čok nastoupil do skupiny Moped.

V roce 1985 se členové Pražského výběru Kocáb, Čok, Pavlíček (Hrubeš v tomto roce emigroval do Velké Británie) sešli na nahrání filmové hudby k filmu Hledám dům holubí, kterou firma Supraphon vydala v tomto roce jako EP. V roce 1986 byla činnost skupiny Pražský výběr znovu povolena a skupina pokračuje již pouze pod názvem Výběr. Na místo Hrubeše nastupuje bubeník Klaudius Kryšpín a v roce 1987 vydává firma Suprahon desku Výběr, která obsahuje až na jednu vyjímku texty Michaela Kocába. Deska tehdy byla dobře přijata, ačkoliv už zdaleka nedosahuje kvalit první desky Straka v hrsti a kapela zní velmi krotce a těžkopádně. Nejvýznamnější píseň z této desky je rozhodně Kocábova Člověk bez talentu. V roce 1988 u firmy Panton vychází konečně první deska Straka v hrsti a dále Kocábovo sólové album Povídali, že mu hráli, které obsahuje jednak zbývající nevydané písně Pražského výběru včetně Kocábovi klíčové písně Já rasisty nikdy neměl rád, se kterou předběhl svou dobu a dále popovější písně na texty Michala Horáčka. Ve stejném roce Klaudius Kryšpín z důvodu vyhnutí se vojenské službě emigroval do Austrálie.

V listopadových událostech roku 1989 se Kocáb aktivně zapojil do politiky, stal se členem Občanského Fóra a poslancem Federálního Shromáždění a jako člen parlamentní komise dohlížel na odsun sovětských vojsk z československého území. U příležitosti odchodu sovětských vojsk z našeho území v roce 1991 uspořádal Pražský výběr megalomanskou sérii koncertů s názvem Adieu C.A. (Sbohem Rudé armádě) v jedenáctičlenném obsazení skupiny s dechovou sekcí a se třemi bubeníky a vydal stejnojmenné live album, které obsahovalo 6 nových písní, které pak už nikdy studiově nebyly natočeny. Kocáb v 90. letech se kromě politiky vrhl na podnikání a využil své tehdejší morální autority k nalákání lidí na investování peněz do investičního fondu Trend, kde seděl v představenstvu a než byl fond vytunelován, včas prodal své podíly za 30 miliónů korun a odešel z fondu. Z fondu se ztratilo okolo 1,4 miliardy korun a mnozí drobní akcionáři tak přišli o své úspory. To byl zřejmě jeden z důvodů, proč vztah lidsky i umělecky mezi Kocábem a Pavlíčkem začal dostávat trhliny. V roce 1997 se schází čtyřčlenná sestava skupiny z roku 1986 a natáčí čtvrté studiové album nazvané Běr, ale ukazuje se, že i přes standardní chválu hudební kritiky nová vlna Pražského výběru už nefunguje. Navíc Kocáb i Pavlíček už nepovažují Pražský výběr za svou hlavní aktivitu a snaha o další album se protáhne na devět let, přičemž spor o směřování a vedení skupiny mezi Kocábem a Pavlíčkem se vyhrotí v roce 2006 v otevřený konflikt a Kocáb jako vedoucí Pražského výběru nakonec Pavlíčka ze skupiny vyhodí. Na straně Kocába zůstává bubeník Klaudius Kryšpín, ale na stranu Pavlíčka se postaví baskytarista Vilém Čok a na protest odchází z kapely. Skupina sice pokračuje v činnosti v novém složení pod vedením Kocába od roku 2007 pod názvem Pražský výběr II., ale rokem 2006 se historie skupiny Pražský výběr uzavírá.

Zákaz Pražského výběru v roce 1983 paradoxně skupině prospěl, zakázaná nahrávka se pokoutně šířila jako lavina po celém tehdejším Československu na kopírovaných magnetofonových kazetách, pikantnosti tomuto případu dával fakt, že byli zakázáni režimem protežovaní a zaměstnaní profesionální muzikanti, kteří se živili hudbou a oficiálně vydávali desky a nyní se ocitli v částečné nemilosti režimu. Tím byl Pražský výběr v obrovské výhodě oproti dalším zakázaným novovlnným souborům jako například Jasná páka či Letadlo, kteří neměli vydanou žádnou oficiální nahrávku, měli pouze status amatérů a se kterými režim mohl snadno zatočit. U profesionálních, jednou prověřených muzikantů, už bylo mnohem těžší je trestat za jejich odvedenou práci. Lze se domnívat, že zákaz Pražského výběru byl míněn jen jako pohrůžka a vykázání muzikantů do patřičných mezí. Pak lze také vysvětlit, proč druhá deska Pražského výběru je tak bezkonfliktní a bezzubá. Ale to v tehdejších poměrech a souvislostech nebylo podstatné, Pražský výběr měl status kultovní a legendami opředené kapely a byl tehdy doslova nekriticky zbožňován jak svými fanoušky, tak tehdejší hudební kritikou. Také je pak snadno pochopitelné, že komunistický režim kapelu znova povolil a nahrávku Straka v hrsti bez problémů vydal. Tato nahrávka je považována dodnes za nejlepší desku Pražského výběru a také za nejvýznamnější nahrávku české nové vlny. Jsou jí přisuzovány i světové parametry, my se však domníváme, že Pražský výběr je spíše významný v tehdejších kulturně politických souvislostech železné opony než že by se jednalo o dílo hodné světových souvislostí - stačí vedle sebe postavit Pražský výběr a například anglické Pink Floyd či maďarskou Omegu a hned se světovost začne jaksi vytrácet.

Skupině Pražský výběr se až na vyjímky nikdy nepodařilo kvalitně zkloubit vysokou řemeslnou úroveň s umělecky kvalitní textovou složkou a tvorba Michaela Kocába a Michala Pavlíčka dodnes patří k nejpřeceňovanější tvorbě na celé české rockové scéně. Přesto, nebo právě proto, má skupina Pražský výběr své významné místo na české rockové scéně nové vlny 80. let 20. století.

(JF)