Encyklopedie

československé alternativní scény

1968 - 1993

Autor: Ladislav Ašenbrener

Rozcestník > Píseň >

Zrcadlový sál

Dunaj / Karel David

Prokazatelně zaznamenaná na nahrávkách

Typ nahrávky Nápověda Jméno Zvýraznění / Zobrazení
L 1. Dunaj - Live Praha (1987, 8.)
L 2. Dunaj - Dunaj (1988, 8.)

Textová kritika

Přehled zaznamenaných mutací 🠻

Všechny verze písně jsou shodné.

Zaznamenaný text


























































To tak jednou nemám co dělat
jen tak stojím a nic mne nebaví
když ke mně přijde ňáký děda
prej se nudím a že ať jdu s ním
že ukáže mi zrcadlový bludiště
a že nepočká to napříště
že ukáže mi zrcadlový sál
a když to říkal divně se u toho smál

Jó zrcadlový sál 2x

V chodbách ze zrcadel
se mi tělo křiví
už sahají až na zem
mý ruce bílý

Nohy se kříží
hlava se vzdouvá
tělo křiví
pryč posouvá

Tak tohle mám být já 2x

Tváře se mísí
podoby splývají
proudy dvojníků
v řeky se slévají

A naše obrazy se pojí
a všechno spletené mám
a najednou se bojím
a dědka se ptám

Tak to jste vy a nebo já 2x

A on se směje a nepovídá nic
a říkám si raději zmizím
a děda se směje čím dál tím víc
a přitom hlasem úplně jiným
odkud já jenom ten hlas znám
a najednou mi všechno došlo
a když zavřený oči otvírám
vidím se jak tam stojím já

Vidím že mou podobu má 2x

Vidím že mou podobu má
zkouším ho chytit rukou starce
lehce přede mnou uhýbá
a mou tváří krásnou
se na mne usmívá
a svou tváří krásnou
se na sebe usmívám
a posměšně sama sebe se ptám

Tak to jsi ty a nebo já 2x


























































1. Live Praha (1987, 8.)

To tak jednou nemám co dělat
jen tak stojím a nic mne nebaví
když ke mně přijde ňáký děda
prej se nudím a že ať jdu s ním
že ukáže mi zrcadlový bludiště
a že nepočká to napříště
že ukáže mi zrcadlový sál
a když to říkal divně se u toho smál

Jó zrcadlový sál 2x

V chodbách ze zrcadel
se mi tělo křiví
už sahají až na zem
mý ruce bílý

Nohy se kříží
hlava se vzdouvá
tělo křiví
pryč posouvá

Tak tohle mám být já 2x

Tváře se mísí
podoby splývají
proudy dvojníků
v řeky se slévají

A naše obrazy se pojí
a všechno spletené mám
a najednou se bojím
a dědka se ptám

Tak to jste vy a nebo já 2x

A on se směje a nepovídá nic
a říkám si raději zmizím
a děda se směje čím dál tím víc
a přitom hlasem úplně jiným
odkud já jenom ten hlas znám
a najednou mi všechno došlo
a když zavřený oči otvírám
vidím se jak tam stojím já

Vidím že mou podobu má 2x

Vidím že mou podobu má
zkouším ho chytit rukou starce
lehce přede mnou uhýbá
a mou tváří krásnou
se na mne usmívá
a svou tváří krásnou
se na sebe usmívám
a posměšně sama sebe se ptám

Tak to jsi ty a nebo já 2x




























































2. Dunaj (1988, 8.)

To tak jednou nemám co dělat
jen tak stojím a nic mne nebaví
když ke mně přijde ňáký děda
prej se nudím a že ať jdu s ním
že ukáže mi zrcadlový bludiště
a že nepočká to napříště
že ukáže mi zrcadlový sál
a když to říkal divně se u toho smál

Jó zrcadlový sál 2x

V chodbách ze zrcadel
se mi tělo křiví
už sahají až na zem
mý ruce bílý

Nohy se kříží
hlava se vzdouvá
tělo křiví
pryč posouvá

Tak tohle mám být já 2x

Tváře se mísí
podoby splývají
proudy dvojníků
v řeky se slévají

A naše obrazy se pojí
a všechno spletené mám
a najednou se bojím
a dědka se ptám

Tak to jste vy a nebo já 2x

A on se směje a nepovídá nic
a říkám si raději zmizím
a děda se směje čím dál tím víc
a přitom hlasem úplně jiným
odkud já jenom ten hlas znám
a najednou mi všechno došlo
a když zavřený oči otvírám
vidím se jak tam stojím já

Vidím že mou podobu má 2x

Vidím že mou podobu má
zkouším ho chytit rukou starce
lehce přede mnou uhýbá
a mou tváří krásnou
se na mne usmívá
a svou tváří krásnou
se na sebe usmívám
a posměšně sama sebe se ptám

Tak to jsi ty a nebo já 2x