Encyklopedie

československé alternativní scény

1968 - 1993

Autor: Ladislav Ašenbrener

Rozcestník > Píseň >

Komenský

Mikoláš Chadima, Jaroslav Jeroným Neduha / Jaroslav Jeroným Neduha

Prokazatelně zaznamenaná na nahrávkách

Typ nahrávky Nápověda Jméno Zvýraznění / Zobrazení
L 1. Extempore - Milá čtyř viselců (1977, 6.)

Textová kritika

Přehled zaznamenaných mutací 🠻

Píseň má pouze 1 zaznamenanou verzi.

Zaznamenaný text
















































































Ach do jakých končin nehostiných
zavedl mne osud můj
zde strmí velebné hory
k výšinám nebeským
zde vládne královna sněhu
a pán větrů zde přebývá
ta hora jež halí se v závoj mlžný
zove se Sněžkou
a sněhem se přikrývá
rok co rok
když zima vládu nastupuje

Ach jak jsem zdloudilá
však tamo se skupina poutníků kráčí
a v jejich čele jakýsi muž
vznešeného zevnějšku
toho se zeptám
kudy zpět se dostati mohu
do údolí malebných
a zahrad rozkochaných

Kampan děvenko?
stůj
vždy tudy cesta zrádná
až do záhuby umí zavést

Chtěla jsem se otázati
muži dobrý
na cestu zpět do údolí
strach štval mne z domova
až tato místa
mne vilný Vilém
pojmouti chtěl za manželku
proti vůli mé
a se souhlasem
mého zbankrotělého otce
a moje víra

Nás naše víra také žene pryč
jdem do Lešna
já a hrstka mojich věrných
já naposled se po otčině rozhlíd
pojď s námi
do Polsky se vydej
tam nalezneš si domov nový
i víra tvá tam naplnění dojde
já Jan Ámos
ti na to svoje slovo dám

Já v lásku čistou věřím
a zemi tuto ráda mám
nade všetko
tady žiji
tady dýchám
všude je chleba o dvou kůrkách
a vy si jděte sami
mne odtud nedostane
ani vilnost
zloba
lhostejnost
i vztek
tož jděte s bohem

Bůh buď tedy vždy s tebou děvenko
pohleď
zde cesta dolů vede
a na nás exulanty
tady doma v dobrém vzpomínejte
snad nalezneš tam dole
i ochránce své víry

Buď s bohem dcero země
kterou vroucně milovati budu
až do skonání

Stůj noho
posvátná země
kamkoli kráčíš
















































































1. Milá čtyř viselců (1977, 6.)

Ach do jakých končin nehostiných
zavedl mne osud můj
zde strmí velebné hory
k výšinám nebeským
zde vládne královna sněhu
a pán větrů zde přebývá
ta hora jež halí se v závoj mlžný
zove se Sněžkou
a sněhem se přikrývá
rok co rok
když zima vládu nastupuje

Ach jak jsem zdloudilá
však tamo se skupina poutníků kráčí
a v jejich čele jakýsi muž
vznešeného zevnějšku
toho se zeptám
kudy zpět se dostati mohu
do údolí malebných
a zahrad rozkochaných

Kampan děvenko?
stůj
vždy tudy cesta zrádná
až do záhuby umí zavést

Chtěla jsem se otázati
muži dobrý
na cestu zpět do údolí
strach štval mne z domova
až tato místa
mne vilný Vilém
pojmouti chtěl za manželku
proti vůli mé
a se souhlasem
mého zbankrotělého otce
a moje víra

Nás naše víra také žene pryč
jdem do Lešna
já a hrstka mojich věrných
já naposled se po otčině rozhlíd
pojď s námi
do Polsky se vydej
tam nalezneš si domov nový
i víra tvá tam naplnění dojde
já Jan Ámos
ti na to svoje slovo dám

Já v lásku čistou věřím
a zemi tuto ráda mám
nade všetko
tady žiji
tady dýchám
všude je chleba o dvou kůrkách
a vy si jděte sami
mne odtud nedostane
ani vilnost
zloba
lhostejnost
i vztek
tož jděte s bohem

Bůh buď tedy vždy s tebou děvenko
pohleď
zde cesta dolů vede
a na nás exulanty
tady doma v dobrém vzpomínejte
snad nalezneš tam dole
i ochránce své víry

Buď s bohem dcero země
kterou vroucně milovati budu
až do skonání

Stůj noho
posvátná země
kamkoli kráčíš