1. Uměle ochuceno (1992, 9.)

Prošli sme spolu
zahradou vzplanutí
zahradou lehkosti
zahradou úžasu

Na nic sme se netázali
nebylo toho třeba
neboť tato zahrada
je místem vzácnosti

Potom sme vstoupili
do zahrady rozumu
toho šílenýho podvodu
kde slepci vedou slepce

A ksichty sou zdeformovaný
hrůzou a záludností
je to směšná scéna

Vracim se do zahrady lehkosti
a do zahrady vzplanutí
do zahrady nenápadnosti
a zahrady ticha

Neptej se proč
odpověděl bych ti mlčením
nahý slova vrhaný proti zdi
neser se s tím

Řeks mi na vyhořelejch pláních úžasu
cosi začalo hnít a vopadat
aby cosi novýho
mohlo začít růst

Já ti vodpovídám
pokud chceš mluvit o čistotě
měl by ses nejdřív
projít kanálama sraček
potom o ní budeš mluvit
míň nebo vůbec

Žiješ podivnej příběh
je plnej úzkosti
žiješ podivnej příběh
je plnej prohranejch bitev
žiješ podivnej příběh
je plnej mlčení
žiješ podivnej příběh
je plnej posedlosti

Nelze se vracet
nelze spočinout
nic sem se nenaučil
nelze se vracet
nelze spočinout
vstupuju opakovaně do stejný řeky...