1. Demo (1992, 1.)

V červenci roku 1946 se na nejsevernějším atolu Marshallových ostrovů jménem Bikiny uskutečnil první americký poválečný pokusný jaderný výbuch. Moře se změnilo v bílý koberec, tvořený mrtvolami bělásků, mrtví ptáci padali z nebe, radioaktivita zamořila ostrůvky i moře. Lidé neumírali, lidé se na výbuch dívali z dálky, z lodí. Potom z jedovatého moře vylezla na břeh želva. Chtěla do horkého písku naklást vajíčka, svoje děti. Kladla vejce do pískového dolíku, jedno po druhém, muselo ji to hrozně bolet. Když byla hotová, dolík zahrabala. A pak to začalo být strašné. Ta želva chtěla zpátky, do moře, ale protože byla otrávená vodou, ztratila orientační smysl. Nelezla zpátky do moře, ale vlekla se přes horký písek pořád dál, špatným směrem. O půl dne později už neměla skoro žádnou sílu. A ten písek byl moc horký. A potom, potom umřela. Ale před smrtí, úplně malou chvilku, asi musela mít sen. V poslední naději ta želva doufala, že se vrátila k moři a že plave. A opravdu, pohybovala ploutvemi, jako kdyby plavala. A tak umřela, plavala v horkém písku.

Spí přikrytá písečnou peřinou
spí a bolest se v příboji ztrácí
spí a já se ptám čí vinou
spí a z nebes padaj mrtví ptáci

Sní nesmělej sen
o živý vodě
a korálový dlani
marně doufá
že přijde den

Spí zakletá a princ ji neprobudí
spí a mrtvejm vlnám ve snu vstříc kráčí
spí a nevnímá paprsky co studí
spí netuší mocní jsou hazardní hráči

Sní nesmělej sen
o živý vodě
a korálový dlani
marně doufá
že přijde den
kdy mušle budou šumět
jenom pro ní