Encyklopedie

československé alternativní scény

1968 - 1993

Autor: Ladislav Ašenbrener

Rozcestník > Píseň >

Balada o Divokém západě

Znouzectnost / Znouzectnost

Prokazatelně zaznamenaná na nahrávkách

Typ nahrávky Nápověda Jméno Zvýraznění / Zobrazení
L 1. Znouzectnost - Mé království (1993, 22.)

Textová kritika

Přehled zaznamenaných mutací 🠻

Píseň má pouze 1 zaznamenanou verzi.

Zaznamenaný text









































Nádech a výdech. Dnes tedy naposledy dobrý večer. Pohodlně se uložte na podložku, nejlépe omyvatelnou, třeba dlaždičky, ták. Kdo nemá dlaždičky, stačí, když se opře o zeď a nyní začněme s uvolňováním. Zkřížíme ruce a nohy na prsa, ták pěkně, a koncentrujeme se pozor na levý palec pravé nohy. Představujeme si, jakoby ani nebyl živý, jakoby byl dřevěný a celá noha již jakoby byla dřevěná, ták, a obě nohy jakoby byly dřevěné a skutečně.

To bylo v devadesátých letech
v jižní Dakotě
my jeli s Johnem na koních
a stříleli jsme indiány
mnoho jsme jich zabili
skoro jsme je vybili
nazývali nás postrachem
divokýho západu 3x
to už je dávno

A tak my tu stále ležíme a nemůžeme se pohnout. Je naprosté ticho, takže vnímáme i ony hluboké tibetské meditační tóny tlustého střeva. Tak a cítíme jak se tu vznáší, jako naše vlastní myšlenky. Doufám, že jste předem pečlivě utěsnili všechna svá okna i dveře, jinak vám totiž vesmírná energie vašeho těla bude zbytečně unikat pryč do dálek kosmického prostoru, a vy tak budete pořád slabší a slabší a nemocnější a ubožejší a vyčerpanější.

Jednou jsme jeli kaňonem
za náma klusal Vinettů
Old Šetrhend na skále
střílel netrefil se
nikomu jsme to neřekli
je to naše tajemství
Karel May o tom věděl
a přece to nenapsal
proč asi 3x
třeba to zapomněl
to už je dávno

Definitivním zakončením naší relaxace pro mnohé bude dechové cvičení. Uklidníme se, vždyť všechno je tak malicherné a nepodstatné a začínáme se nadechovat, nadechujeme se zhluboka a ještě a představujeme si jako bychom měli nekonečné strojní plíce, a tak se nadechujeme stále a dlouze, ták, a nešidíme to. Zhluboka, ták, a ještě a ještě trošku a ještě a ještě víc a ještě a ještě. Naše relaxační cvičení končí.

Tohle píšu u ohně
pod sebou mám karimatku
Johna odnes Manitu
zůstal jsem tu sám
nikdo mi to nevěří
dnešní svět je zkaženej
kdybych tak moh vrátit zpátky
devadesátý léta
v jižní Dakotě 2x
když jsme psali zákon
to už je dávno









































1. Mé království (1993, 22.)

Nádech a výdech. Dnes tedy naposledy dobrý večer. Pohodlně se uložte na podložku, nejlépe omyvatelnou, třeba dlaždičky, ták. Kdo nemá dlaždičky, stačí, když se opře o zeď a nyní začněme s uvolňováním. Zkřížíme ruce a nohy na prsa, ták pěkně, a koncentrujeme se pozor na levý palec pravé nohy. Představujeme si, jakoby ani nebyl živý, jakoby byl dřevěný a celá noha již jakoby byla dřevěná, ták, a obě nohy jakoby byly dřevěné a skutečně.

To bylo v devadesátých letech
v jižní Dakotě
my jeli s Johnem na koních
a stříleli jsme indiány
mnoho jsme jich zabili
skoro jsme je vybili
nazývali nás postrachem
divokýho západu 3x
to už je dávno

A tak my tu stále ležíme a nemůžeme se pohnout. Je naprosté ticho, takže vnímáme i ony hluboké tibetské meditační tóny tlustého střeva. Tak a cítíme jak se tu vznáší, jako naše vlastní myšlenky. Doufám, že jste předem pečlivě utěsnili všechna svá okna i dveře, jinak vám totiž vesmírná energie vašeho těla bude zbytečně unikat pryč do dálek kosmického prostoru, a vy tak budete pořád slabší a slabší a nemocnější a ubožejší a vyčerpanější.

Jednou jsme jeli kaňonem
za náma klusal Vinettů
Old Šetrhend na skále
střílel netrefil se
nikomu jsme to neřekli
je to naše tajemství
Karel May o tom věděl
a přece to nenapsal
proč asi 3x
třeba to zapomněl
to už je dávno

Definitivním zakončením naší relaxace pro mnohé bude dechové cvičení. Uklidníme se, vždyť všechno je tak malicherné a nepodstatné a začínáme se nadechovat, nadechujeme se zhluboka a ještě a představujeme si jako bychom měli nekonečné strojní plíce, a tak se nadechujeme stále a dlouze, ták, a nešidíme to. Zhluboka, ták, a ještě a ještě trošku a ještě a ještě víc a ještě a ještě. Naše relaxační cvičení končí.

Tohle píšu u ohně
pod sebou mám karimatku
Johna odnes Manitu
zůstal jsem tu sám
nikdo mi to nevěří
dnešní svět je zkaženej
kdybych tak moh vrátit zpátky
devadesátý léta
v jižní Dakotě 2x
když jsme psali zákon
to už je dávno