1. Odrhovačky a baladajky (1990, 17.)

Když mají stěny uši
a nejistota svírá
vyvěšeným telefonem
zazní tichý smích

Nikdo nic netuší
dalekohled z okna zírá
přes ulici v temný cimře
sedí jeden z nich

Za klíčovou dírkou
mihne se oko krátce
když otevřeš dveře
zní už jen kroky po chodníku

Co s roztrženou obálkou
ve vypáčené schránce
anonymní dopisy
chodí rovnou do podniku

Nenávidím špízly
a nenávidím donašeče
třicet stříbrných
v jakékoliv podobě

Nenávidím špízly
a nenávidím udavače
než vzít něco od nich
budu žít radši v chudobě

V klidu někoho špehovat
a potom ho prásknout
i takovým způsobem
se dají léčit mindráky

Sadou ostrých jehel
se cizím životem šťourat
a potom jít klidně spát
vše ve jménu morálky

Stromy se prý ohýbají
dokavaď jsou mladý
kde končí srovnanej strom
a začne deformace

Neustále přibývají
rostou jejich řady
některým je špiclování
víc než náplň práce

Nenávidím špízly
a nenávidím donašeče
třicet stříbrných
v jakékoliv podobě

Nenávidím špízly
a nenávidím udavače
než vzít něco od nich
budu žít radši v chudobě