1. Křídlení (1983, 11.)

Cítím v sobě nával utajení
navenek žádná sláva z toho není
ježatý úchytkami na kabátě
nabitý nevydaným vrchovatě

Přišel jsem na to v půlce Nerudovky
za okny modrá slunce obrazovky
cítil jsem uvnitř těla výtvarný tlak
tak nějak svět se dělal trilobit pták

Mé srdce náhle mělo hranatý tvar
a tempem uhánělo závodních kár dál
stalo se novým kvádrem tajemným
z rodu Masoxů nových možností

Kdo Masox hodí
do vody vařící
vesmírnou lodí
vydá se k Měsíci

Jak Masox předurčené k rozpuštění
mé srdce ras a plemen vyhubených
ten kvádr plný bylin buněk a vod
na vývar velké síly však nezná kód

Znamením Skopce rodem poznačený
dál vcházím zadním vchodem
beze změny
já já

Kdo Masox hodí
do vody vařící
vesmírnou lodí
vydá se k Měsíci

Já cítím v sobě nával utajení
navenek žádná sláva z toho není
ježatý úchytkami na kabátě
nabitý nevydaným vrchovatě

Se srdcem připraveným k rozpuštění
tím skokem velké změny zaskočený

Kdo Masox hodí
do vody vařící
vesmírnou lodí
vydá se k Měsíci

Ta voda musí mít jistou teplotu
srdce se dusí z výkřiků k šepotům
srdce je z bylin z lásky a z bílkovin

Kdo Masox hodí
do vody vařící
vesmírnou lodí
vydá se k Měsíci