Encyklopedie

československé alternativní scény

1968 - 1993

Autor: Ladislav Ašenbrener

Rozcestník > Píseň >

Román

Oldřich Veselý / Pavel Vrba

Prokazatelně zaznamenaná na nahrávkách

Typ nahrávky Nápověda Jméno Zvýraznění / Zobrazení
L 1. Synkopy - Dlouhá noc (1989, 3.)

Textová kritika

Přehled zaznamenaných mutací 🠻

Píseň má pouze 1 zaznamenanou verzi.

Zaznamenaný text




































































Román chtěl bych psát
svůj nejeden kiks
svá neznámá iks
měl bych tam dát

Svůj každý den
i každou noc svou
hluboký sten
i celu svých stěn
zamčenou

Román co nemá děj
v něm boj co střídá beznaděj
v něm chtěl bych ctít
oběť všedních dnů
jak žít
to měl by mít
můj román

Neklid mých niterných řádů
nádechy uprostřed záduch
má mít

Román dál v sobě mám
vždyť každý můj risk
hned stránku mu vtisk
já konec znám
jednou já z něj
jistě uhořím
proč román chce ven
vždyť žiju ho jen
a netvořím

A svět nedá mi spát
zas včera i dnes
kdejaký stres ve mě ryl
začátky vět

Román mám psát
a přitom žít
není to málo
lásku a stálost kde vzít
a k tomu mít taky cit
ó prokletý román

Román dál v sobě mám
každý můj risk
stránku mu vtisk
já konec znám
jednou já z něj snad uhořím
román chce ven
já žiju ho jen
a netvořím

Román chce ven
jak ho mám psát
když ztrácím dál
svůj vnitřní řád
román chce ven
a já chci žít
dál toužím téma znát
téma znát

Neklid mých niterných řádů
nádechy uprostřed záduch
mám




































































1. Dlouhá noc (1989, 3.)

Román chtěl bych psát
svůj nejeden kiks
svá neznámá iks
měl bych tam dát

Svůj každý den
i každou noc svou
hluboký sten
i celu svých stěn
zamčenou

Román co nemá děj
v něm boj co střídá beznaděj
v něm chtěl bych ctít
oběť všedních dnů
jak žít
to měl by mít
můj román

Neklid mých niterných řádů
nádechy uprostřed záduch
má mít

Román dál v sobě mám
vždyť každý můj risk
hned stránku mu vtisk
já konec znám
jednou já z něj
jistě uhořím
proč román chce ven
vždyť žiju ho jen
a netvořím

A svět nedá mi spát
zas včera i dnes
kdejaký stres ve mě ryl
začátky vět

Román mám psát
a přitom žít
není to málo
lásku a stálost kde vzít
a k tomu mít taky cit
ó prokletý román

Román dál v sobě mám
každý můj risk
stránku mu vtisk
já konec znám
jednou já z něj snad uhořím
román chce ven
já žiju ho jen
a netvořím

Román chce ven
jak ho mám psát
když ztrácím dál
svůj vnitřní řád
román chce ven
a já chci žít
dál toužím téma znát
téma znát

Neklid mých niterných řádů
nádechy uprostřed záduch
mám