Encyklopedie

československé alternativní scény

1968 - 1993

Autor: Ladislav Ašenbrener

Rozcestník > Píseň >

Obešel já polí pět

Milan Hlavsa / Vratislav Brabenec

Prokazatelně zaznamenaná na nahrávkách

Typ nahrávky Nápověda Jméno Zvýraznění / Zobrazení
L 1. Plastic People of the Universe - Jak bude po smrti (1979, 1.)

Textová kritika

Přehled zaznamenaných mutací 🠻

Píseň má pouze 1 zaznamenanou verzi.

Zaznamenaný text

















































































Ach popíjel jsem U Slunců popíjel
dvacet pět Plzní a osm slivovic
tu zaryla se mně ostře ve sluch slova
i obešel já polí pět

A zavířil ve mně na okamžik pradivný
nade vše pomyšlení strašlivý děs
že směšnost a hrůznost jsou sestry
svět je jen bezedně hluboká groteska

Vyšel jsem na dvorek
dívám se na hvězdy
vtom zasyčelo mně do uší
obešel já polí pět
podťalo nohy a vzalo vědomí

1. Kam se vracíš, kramářskej kluku, chlastat dál?
2. Eh, ještě tak půlhodinku bych poseděl.
1. Co dál? Domů se nevrátíš?
2. Táák. Vrátím. Ženu políbím a schovám se do peřin.
1. (smích)
2. Proč žlutá hrůza vede mě krajinou a trávy zpívají: "Ubohý, ubohý."
1. Smrt sedí v tobě a nic ji nevypudí.
2. Vše marno. Neuteču. Co chceš?
1. Obešel já polí pět.
2. Já ubohý kramář Matyáš Lebermayer. Co to má všechno znamenat? Kde to jsem?
1. Jste v hotelu, vašnosto.
2. Obešel já polí pět.
1. Žádných pět polí vašnosta neobešel.
2. Aby se mně všechno bylo jen zdálo?
1. Mám přinést černou kávu? Ta spraví žaludek a ten spraví mozek.
2. Přines - a nech mne samotna.
1. A teď rychle pryč z města a domu tohoto.

Sluneční záře zkalněla
zkalnělo i mé vědomí
z konečků prstů rostou mi šťopky
na nich se houpají dětské hlavičky

Snad pozbudu i zraku
vše se chví a kolísá
krev vytéká z útrob slunce
nepěkné je to všechno

Dunivé údery slyším dosud
je to snad sen?
a kde snil jsem celá ta léta?
ve které posteli na dvorku na hvězdě?

Bože smiluj se nad duší
ubohou plátěnou
nebo jsi jen fantasií snu
k čemu ta strašlivá komedie?
nejsem jsa Bohem schopen se poznat?

Vrátím se do města
stanu popatřím hotel pryč
a můj kufr pryč bože já vůl
mé límce ponožky má vata pro vlka
ta bělounká všechno v pekle

Domů domů
tam čeká mě nádherná večeře
můj dům a krám a žena
a náhle zaduněly zas klády
ty zatloukat budou mě do země

Já ubohý kramář Matyáš Lebermayer
nikdy jsem nespatřil hrůznější mrtvolu
sebe jsem umrlec zaznělo ve mně
není vše sen? není vše posmrtností?

Kol sebe les do nebe sahající
strašlivý hrom druhý
svíjím se do atomů a cítím
že hluboko vražen jsem do hnusné země

A zaznělo
obešel já polí pět...

















































































1. Jak bude po smrti (1979, 1.)

Ach popíjel jsem U Slunců popíjel
dvacet pět Plzní a osm slivovic
tu zaryla se mně ostře ve sluch slova
i obešel já polí pět

A zavířil ve mně na okamžik pradivný
nade vše pomyšlení strašlivý děs
že směšnost a hrůznost jsou sestry
svět je jen bezedně hluboká groteska

Vyšel jsem na dvorek
dívám se na hvězdy
vtom zasyčelo mně do uší
obešel já polí pět
podťalo nohy a vzalo vědomí

1. Kam se vracíš, kramářskej kluku, chlastat dál?
2. Eh, ještě tak půlhodinku bych poseděl.
1. Co dál? Domů se nevrátíš?
2. Táák. Vrátím. Ženu políbím a schovám se do peřin.
1. (smích)
2. Proč žlutá hrůza vede mě krajinou a trávy zpívají: "Ubohý, ubohý."
1. Smrt sedí v tobě a nic ji nevypudí.
2. Vše marno. Neuteču. Co chceš?
1. Obešel já polí pět.
2. Já ubohý kramář Matyáš Lebermayer. Co to má všechno znamenat? Kde to jsem?
1. Jste v hotelu, vašnosto.
2. Obešel já polí pět.
1. Žádných pět polí vašnosta neobešel.
2. Aby se mně všechno bylo jen zdálo?
1. Mám přinést černou kávu? Ta spraví žaludek a ten spraví mozek.
2. Přines - a nech mne samotna.
1. A teď rychle pryč z města a domu tohoto.

Sluneční záře zkalněla
zkalnělo i mé vědomí
z konečků prstů rostou mi šťopky
na nich se houpají dětské hlavičky

Snad pozbudu i zraku
vše se chví a kolísá
krev vytéká z útrob slunce
nepěkné je to všechno

Dunivé údery slyším dosud
je to snad sen?
a kde snil jsem celá ta léta?
ve které posteli na dvorku na hvězdě?

Bože smiluj se nad duší
ubohou plátěnou
nebo jsi jen fantasií snu
k čemu ta strašlivá komedie?
nejsem jsa Bohem schopen se poznat?

Vrátím se do města
stanu popatřím hotel pryč
a můj kufr pryč bože já vůl
mé límce ponožky má vata pro vlka
ta bělounká všechno v pekle

Domů domů
tam čeká mě nádherná večeře
můj dům a krám a žena
a náhle zaduněly zas klády
ty zatloukat budou mě do země

Já ubohý kramář Matyáš Lebermayer
nikdy jsem nespatřil hrůznější mrtvolu
sebe jsem umrlec zaznělo ve mně
není vše sen? není vše posmrtností?

Kol sebe les do nebe sahající
strašlivý hrom druhý
svíjím se do atomů a cítím
že hluboko vražen jsem do hnusné země

A zaznělo
obešel já polí pět...