Encyklopedie

československé alternativní scény

1968 - 1993

Autor: Ladislav Ašenbrener

Rozcestník > Píseň >

Osip

Milan Hlavsa / Vratislav Brabenec

Prokazatelně zaznamenaná na nahrávkách

Typ nahrávky Nápověda Jméno Zvýraznění / Zobrazení
L 1. Plastic People of the Universe - Co znamená vésti koně (1981, 10.)

Textová kritika

Přehled zaznamenaných mutací 🠻

Píseň má pouze 1 zaznamenanou verzi.

Zaznamenaný text





































Jsem sám Osip
a hostinská a hospoda jeho
sám utrápení a utracení všeho
a jeho bába svíčková
umodlená a usouložená
bo žízní po životě v ráji a háji
v báni budeš sedět a truchlit
tak se pusť háčku nebo zalovím
a píchnu a říznu
a pusť krev za odpuštění
našich hříšků brácho
pomodli se ať neupadnem
v pokušení tě tady zmalovat
těmadle rukama
jsem vychovával dvanáct pacholků
a nosil vodu do rozžhavený hlavy
mološí matičky vlasti
a tobě rostou kozlí rohy nevděčníku
amen pravím tobě
nebude více zatvrzelosti a zlosti
nebude nebe nebude tebe nebude
vozíš se dlouho na ocase mé trpělivosti
a stín tvůj jako stín můj
vrahu hvězdo anděli
strážný čerte a potomku
zlořečím a proklínám tě a ty se držíš
válíme se oba v bahně i v mracích
pláčeme oba nad sebou stejně
ty víc ne já víc
ty lépe ne já lépe
sedíme spolu v cele i u řeky
s nadějí na neshledání
na návrat
na cestu
kádáš





































1. Co znamená vésti koně (1981, 10.)

Jsem sám Osip
a hostinská a hospoda jeho
sám utrápení a utracení všeho
a jeho bába svíčková
umodlená a usouložená
bo žízní po životě v ráji a háji
v báni budeš sedět a truchlit
tak se pusť háčku nebo zalovím
a píchnu a říznu
a pusť krev za odpuštění
našich hříšků brácho
pomodli se ať neupadnem
v pokušení tě tady zmalovat
těmadle rukama
jsem vychovával dvanáct pacholků
a nosil vodu do rozžhavený hlavy
mološí matičky vlasti
a tobě rostou kozlí rohy nevděčníku
amen pravím tobě
nebude více zatvrzelosti a zlosti
nebude nebe nebude tebe nebude
vozíš se dlouho na ocase mé trpělivosti
a stín tvůj jako stín můj
vrahu hvězdo anděli
strážný čerte a potomku
zlořečím a proklínám tě a ty se držíš
válíme se oba v bahně i v mracích
pláčeme oba nad sebou stejně
ty víc ne já víc
ty lépe ne já lépe
sedíme spolu v cele i u řeky
s nadějí na neshledání
na návrat
na cestu
kádáš